Kdopak vyhraje US Open? Část třetí - redaktoři a dopisovatelé TENNIS.com

I tým TENNIS.com přináší své tipy na vítěze letošního US Open, včetně možných překvapení a stručného zdůvodnění:

Tradiční příběh tenisového znalce

US Open začíná za pár hodin, tak se sluší připomenout tradiční historku tenisového blogera, která se opakuje v mírně pozměněné verzi před každým grandslamovým turnajem.

Ráno jsem si kapku přivstal, vzápětí si spálil jazyk prvním dnešním napružovákem a projel na tabletu noční komentáře z Winston-Salemu, Dallasu a New Havenu. Krátce po 8. jsem brnknul do kanclu sekretářce. Huhňavým hlasem jsem se omlouval, že mám rýmu jako hrom a  nerad bych zbytečně osídlil krky svých kolegů zákeřnými viry. Zúčastněně odpověděla, že to vyřídí a ať to koukám vyležet. Nadále huhňaje jsem přidal kašlavé "Díky, achroj, hezkchý den" a zamáčknul mobil. Pohledem na tablet jsem se ujistil, že během posledních 6 minut se v tenisovém světě nic nového neudálo, a spokojeně se usmál. Zvláštní, dosud si v kanclu nikdo nevšimnul mých pravidelných zdravotních problémů opakujících se rok co rok v pátek před začátkem US Open. Loni mne samotný šéf  v pondělí chválil, že po tak těžkém pátečním záchvatu střevní koliky dokážu tak důrazně klápat do počítače. No, je dobré, že si v našich útulných kójích hledíme každý svého a o mých tenisových blogovacích aktivitách nemají kolegové nejmenší tušení. Koneckonců jim věnuji asi tak půlku pracovního času, ve kterém mne platí za něco zcela jiného. Takže hurá na nadzemku, do Flushing Meadows to mám něco přes hodinu a to už tam bude spousta k vidění. Pár top hráčů si sice platí tréninky v soukromí, ale spousta se jich vyskytuje na tréninkových kurtech těsně vedle centrálního dvorce Arthura Asheho. Na Mets-Willets Point nás vystupuje povícero a většina míří stejným směrem. Někteří se zdravíme pohledem, v podstatě staří známí, jen  nějaký ten pátek, asi tak plus mínus přesně rok, jsme se neviděli. U plotů k tréninkovým kurtům známých tváří přibývá. Někteří stojí po dvou, po třech, pár osamocených má v rukou mobily. Obcházím dvorce, sem tam kývnu na pozdrav. Do oka mi padne postava, která se sem dnes nehodí. Chlápek, asi tak můj věk, něco pod 30, čepice mu zakrývá vlasy. S nikým nemluví ani nemobiluje, trochu zmatený výraz, jako by se ztratil. My, tenisový národ a navíc Newyorčané, jsme povídaví a v podstatě družní, cítíl jsem, že ten chlápek potřebuji pomoci. 
"Mohu vám pomoci? Hledáte někoho?" Můj dotaz ho evidentně mírně překvapil, podíval se na mne s vděčným pohledem a zdálo se mi, že přikývl. "Všechny tenisty znám, pokud někoho hledáte, rád vám ho najdu." Chlápek se tentokrát už vděčně usmál. "Ehm, ano." Zdálo se mi, že slyším kapku cizí přízvuk, i když zrovna z těchto dvou slov se to moc nedá poznat. "Klidně se ptejte, o každém vím všechno." Chlápek se na mne podíval trochu zkoumavě a ukázal na nejbližšího tenistu po levé ruce. "To je Philipp Petzschner, Německo. Super forhend a skvělý servis. Bekhend za moc nestojí. Vyletí v druhém kole. Možná v prvním, nějak teď padá v žebříčku. Asi už to nejlepší má za sebou." Chlápek se na mne díval se mírným úžasem nevědomého, potěšilo mne to. "Ehn, a tamten?" "To je Dimitrov." Chlápkův úžas přešel v mírný údiv. "Opravdu?" "Jasně." Dostal jsem se do svého živlu. "Vidítel-li někoho, kdo vypadá jako Federer, servíruje jako Federer a buší do míče jako Federer, akorát je asi tak o 10 roků mladší než Federer, tak je to  Dimitrov. Grigor Dimitrov, Bulhar." Trošku jsem se zarazil, tím Bulharskem jsem si tak jistý nebyl. Kdo si má ty evropské státečky pamatovat. Turecko, Bulharsko, Moldávie či Makedonie, všechno na jedno brdo, pořád tam navíc mezi sebou válčí. "Jo, a jede po něm Serena." "Opravdu?" Chlápek opět nasadil užaslý výraz. "Williams?" "No jo, Serena Williams. Lítá za ním do Paříže a chodí na jeho zápasy." Viděl jsem, že v očích chlápka jsem vyrostl do výše drátěného plotu u kurtu. "A ten na druhé straně?" "To je Jack Sock. Americká naděje, dostal divokou kartu." Chlápek se na mne s uznáním zadíval, mé sebevědomí stoupalo. Pak náš pohled padnul na spoluhráče Philippa Petzschnera. Až teď jsem se na něj stačil podívat, předtím nebyl ve správném úhlu. Malý, světlejší vlasy. Moje závity pracovaly na plné obrátky, projížděl jsem v duchu jednu databázi za druhou, vývojáři od Oracle by mi v tu chvíli určitě rádi rozpitvali mozek na jednotlivé buňky. Proletěl jsem všechny tenisty pod 180 cm a po asi 10 vteřinách jsem se vítězoslavně rozzářil.  "Sela, Dudi Sela. Izrael, země to zaslíbená. Divné, že nemá kolem sebe ochranku." Málem jsem se nahlas zasmál vlastnímu vtipnému komentáři. Pokračoval jsem: "Před pár lety byl v Top 30, ale stejně jako Petzschner už má nejlepší léta za sebou. Tady nemá šanci. Vyletí v prvním kole." Nato jsem se zarazil. "To je divné, vždyť on tu letos vůbec nemá hrát." Chlápek se usmál. "Myslím, že to je Oli Rochus." Pak ke mně napřáhl ruku. "Dudi Sela, těší mne. Nezajdeme na skleničku?"

Kdopak vyhraje US Open? Část druhá - co na to Courtney Nguyen a Matt Cronin

Courtney Nguyen, autorka skvělého blogu Beyond The Baseline, spadajícího pod křídla prestižních Sports Illustrated, přináší před každým významným turnajem podrobnou analýzu pavouků mužů i žen. Přinášíme stručný výtah z jejího letošního preview US Open.

Kdopak vyhraje US Open? Část první - anketa The Tennis Space

The Tennis Space dotazovaným k tipovaným vítězům mužské a ženské dvouhry přidal ještě doplňující otázku: "Jakým způsobem letos šokuje New York Serena Williams?"

Nick Bolletieri před US Open

Tenisový guru Nick Bolletieri má rozhodně co říci, nicméně k nadcházejícím  tenisovým událostem se vyjadřuje poměrně vzácně a vždy stručně. The Tennis Space měl to štěstí a čest, že mu  byl poskytnut exkluzivní rozhovor, v němž se vyjádřil k duu Williams, Federerovi, Djokovičovi, Murraymu a Del Potrovi.

Minutka s Angelique

Minutkářům z  TheTennisSpace.com se podařilo vyzpovídat Angelique Kerber během úspěšného severoamerického turné: